Zákon o výstavbě nové dráhy na ruzyňském letišti zrušen
Ústavní soud dnes pro rozpor s ústavním pořádkem zrušil nálezem sp. zn. Pl ÚS 24/08 zákon o výstavbě vzletové a přistávací dráhy 06R-24L letiště Praha Ruzyně. Podle soudců bylo vydáním tohoto zákona porušen princip dělby moci. Zákon též neumožňoval efektivní soudní a správní přezkum a zakládal nerovnost v ochraně vlastnictví.
Argumentace navrhovatelů
Dne 24.6.2008 byl Ústavnímu soudu doručen návrh 17 senátorů Senátu Parlamentu na zrušení zákona o výstavbě vzletové a přistávací dráhy 06R -24L letiště Praha Ruzyně pro jeho rozpor s ústavním pořádkem.
Navrhovatelé argumentovali rozporem napadeného zákona, který mj. závazně označil vzletovou a přistávací dráhu v Ruzyni za stavbu ve veřejném zájmu, s principem dělby moci. Podle jejich názoru si jeho vydáním zákonodárce přisvojil pravomoc, která náleží pouze moci výkonné, neboť uvedený právní předpis má ve skutečnosti pojmové znaky rozhodnutí, nikoliv zákona. Právní úprava má být podle senátorů vždy obecná a nemůže řešit pouze jediný konkrétní případ, jako je tomu u zákona o výstavbě vzletové a přistávací dráhy v Ruzyni. Navrhovatelé dále namítali, že napadený zákon fakticky znemožňuje soudní i správní přezkum řady aspektů plánované stavby.
Dřívější judikatura Ústavního soudu
Ústavní soud po seznámení se s napadeným zákonem konstatoval, že obdobnou problematikou již zabýval při posuzování některých ustanovení zákona o vnitrozemské plavbě. Ten dříve stanovil, že rozvoj a modernizace vodních cest ve vymezeném úseku Labe a Vltavy je ve veřejném zájmu. Ústavní soud však tato ustanovení zrušil s odůvodněním, že veřejný zájem může být určen pouze stanoveným postupem ve správním řízení, při zvážení všech zájmů, rozporů a připomínek. Určení veřejného zájmu přímo textem zákona označil tehdy Ústavní soud za protiústavní. Judikoval také, že z napadeného právního předpisu nejenže nelze zjistit, z jakých důvodů zákonodárce přiznal konkrétní stavbě status veřejného zájmu, ale že též zákonodárný proces neobsahuje žádné nástroje, pomocí nichž by bylo možné všechny okolnosti stavby náležitě posoudit.
Rozhodnutí Ústavního soudu
Ve svém dnešním rozhodnutí ÚS vyjádřil, že neshledává důvod k tomu, aby se od svého dřívějšího právního názoru odchýlil. Upozornil, že již při schvalování napadeného zákona byl Parlament opakovaně upozorňován na jeho protiústavnost.
Jako tři nosné důvody, pro něž je nezbytné zákon zrušit, uvedl Ústavní soud porušení principu dělby moci, faktickou nemožnost soudního a správního přezkumu a konečně nerovnou ochranu vlastnického práva.
Naproti tomu nepřisvědčil ÚS zcela tvrzení stěžovatelů, že každý zákon musí mít výlučně obecnou povahu. Z dřívějších rozhodnutí ÚS plyne, že „jednoúčelový“ zákon není protiústavní za předpokladu, že neporušuje zásadu rovnosti. Zrušený předpis však zakládal neodůvodněnou nerovnost dvojím způsobem. Jednak nevysvětloval, proč právě pro konkrétní stavbu by měl platit jiný režim než pro stavby jiné, jednak bez uvedení důvodu znevýhodnil vlastníky nemovitostí dotčených stavbou oproti vlastníkům jiných staveb.
Z těchto důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než napadený zákon zrušit, a to dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů.
—————