Trestnost pěstování konopí - text nálezu
Text nálezu sp.zn. II. ÚS 254/08 (zákaz reformace in peius, trestnost pěstování konopí, soudce zpravodaj Eliška Wagnerová)
Ústavní soud rozhodl dne 18. listopadu 2008 v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti M. M., zastoupeného Mgr. Bohumilem Budínským, advokátem se sídlem v Hradci Králové, M. Malého
t a k t o :
I. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 9. 2007, č. j. 3 Tdo 575/2007, a rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 11. 2006, č. j. 10 To 291/2006, bylo porušeno základní právo stěžovatelů na osobní svobodu, garantované čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Proto se tato rozhodnutí ruší.
O d ů v o d n ě n í :
I.
1. Stěžovatel se včasnou (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále „zákon o Ústavním soudu") a (po odstranění vad i) řádnou ústavní stížností (sp. zn. II. ÚS 254/08) domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Rovněž stěžovatelka napadla tato rozhodnutí včasnou a řádnou ústavní stížností (IV. ÚS 258/08). Obě ústavní stížnosti spojilo Plénum Ústavního soudu usnesením ze dne 2. 4. 2008 ke společnému řízení a rozhodnutí (§ 63 zákona o Ústavním soudu a § 112 odst. 1 občanského soudního řádu) s tím, že nadále bude řízení vedeno pod sp. zn. II. ÚS 254/08. Stěžovatelé brojili proti rozhodnutím kterými byli v souvislostí s pěstováním konopí setého uznáni vinnými trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů (§ 187 odst. 1 tr. zákona), kdy namítali porušení zákazu změny rozhodnutí k tíži obviněného v důsledku podání opravného prostředku výhradně obviněným (zákaz reformationis in peius), vadné posouzení společenské nebezpečnosti, zásah do obhajovacích práv, v čemž spatřovali porušení čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst.
2. Nejvyšší soud měl podle stěžovatelů porušit jejich základní práva tím, že jejich druhá dovolání odmítl, ačkoli Krajský soud v Hradci Králové nesplnil úkoly uložené Nejvyšším soudem. Tím Nejvyšší soud porušil základní právo stěžovatelů na spravedlivý proces a na řádné projednání věci (čl. 36 odst.
3. Vadné vymezení skutku podle stěžovatelů provázelo celé trestní řízení. V rozporu s čl. 8 odst. 2 Listiny nebyl skutek řádně popsán, ačkoli klíčovou důležitost má otázka, zda stěžovatelé vyrobili omamnou látku. Krajský soud odstranil vytčené vady tak, že výrazně změnil popis skutku, když jej rozšířil o dovětek hovořící o dalším zpracování do stavu způsobilého ke spotřebě (sklízením, sušením a odtrháváním listů a květů). Byl rovněž porušen zákaz reformationis in peius, neboť dovolání úspěšně namítalo odsouzení za jednání, které není trestným činem a je logicky vadné, je-li odsouzení za jiný skutek považováno za jednoznačně příznivější výsledek. Stěžovatelé na změnu náhledu mohli reagovat jen při krátkém jednání odvolacího soudu a nemohli tak účinně navrhovat důkazy ke své obhajobě. Nevypořádána zůstala námitka, že ona sušená drť, o níž byl rozšířen popis skutku, byla odňata a poté byla stěžovatelce soudem vrácena (v jiném řízení zahájeném v roce 1997). Nelze o ní znovu rozhodovat. Z označení zelená drť nelze zjistit, co vlastně bylo odebráno. Stěžovatelé také setrvale v průběhu celého trestního řízení namítali nenaplnění zákonem vyžadované míry společenské nebezpečnosti a stěžovatel vedle námitky procesní vadnosti úvodní domovní prohlídky dále namítl, že nebylo prokázáno, že by se na stíhaném jednání podílel. Důkazy byly hodnoceny v rozporu se zásadou in dubio pro reo.
4. K výzvě Ústavního soudu se k ústavním stížnostem vyjádřil předseda senátu Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Josef Mazák, který sdělil, že základní práva a svobody stěžovatelů nebyly porušeny. Stěžovatelé byli v kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu přesně obeznámeni s tím, co bude předmětem dalšího dokazování před krajským soudem a bylo jim vysvětleno, že zákaz reformationis in peius umožňuje upřesnění a doplnění vymezení skutku. Obžalovací zásada není porušena, je-li zachována totožnost jednání nebo následku. Usnesení o zahájení trestního stíhání splňuje jak náležitosti předepsané ust. § 160 odst. 1 tr. ř. a tak i nároky spravedlivého procesu, neboť stěžovatelům bylo z jeho obsahu jednoznačně známo, pro jaké jednání a z jakých důvodů jsou stíháni. Upřesnění popisu skutku zachovalo jeho totožnost ve vztahu k obžalobě i k usnesení o zahájení stíhání a nevedlo k rozhodnutí o jiném skutku. Soud se řádně zabýval i otázkou materiálního znaku, kdy z pohledu nového posouzení (pěstování není výroba) neshledal podmínky pro aplikaci vyšší trestní sazby (množství, doba od spáchání, menší nebezpečnost marihuany). Krajský soud trval na tom, že: „Přes relativně nižší nebezpečnost vyrobené drogy nelze již vzhledem k velkému množství neoprávněně pěstovaného konopí …jednání bagatelizovat.“ (soud odkázal i na rozhodnutí R 1/2006 SbRt).
5. Vyjádřil se též i předseda senátu Nejvyššího soudu JUDr. Eduard Teschler s tím, že k zásahu do základních práv stěžovatelů nedošlo. Námitku porušení zákazu reformationis in peius Nejvyšší soud posoudil shodně se svým usnesením ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 11 Tdo 1158/2005, kde konstatoval, že tento zákaz (§ 259 odst. 4 tr. ř.) nijak nebránil nápravě zjištěných vad, protože zákaz nebrání doplnění rozhodných skutkových zjištění do výroku o vině, které nebyly dostatečně vyjádřeny a popřípadě ani nebyly rozvedeny v odůvodnění. Takové doplnění samo o sobě nijak nezhoršuje postavení obviněného: „Pokud se tím nemění rozsah ani závažnost trestné činnosti …nezpřísňuje právní kvalifikace ani uložený trest a pod.“ Tyto zásady nebyly porušeny, neboť odvolací soud ve svém druhém rozhodnutí neshledal důvody k použití původní (vyšší) trestní sazby (§ 187 odst. 2 písm. a) tr. zák.), neboť pěstování rostlin považoval v intencích pokynu dovolacího soudu jen za přípravu výroby. Takové konečné posouzení je pro stěžovatele jednoznačně příznivější (oproti obžalobě či prvostupňovému rozsudku), což neodporuje ani nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 670/05. Dle předsedy senátu nebyla porušena ani zásada totožnosti skutku, neboť podle obžalovací zásady (§ 220 odst. 1 tr. ř.) nemusí být mezi vymezením skutku v obžalobě a ve výroku úplná shoda, některé skutečnosti mohou odpadnout a jiné přistoupit, nesmí se však změnit podstata skutku. Stěžovatelé předmětné rostliny nejen vypěstovali, ale i sklidili s cílem upravit ji do stavu způsobilého ke spotřebě (marihuana), což také zčásti uskutečnili.
II.
6. Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 5 T 117/2004, z něhož zjistil následující skutečnosti:
a) Usnesením policejního orgánu SKPV Policie ČR, Okresního ředitelství Hradec Králové ze dne 6. 9. 2002, ČTS: ORHK 1443/OK-2002 (č. l. 1 spisu), byli stěžovatelé a další osoba (zamřela před podáním obžaloby) obviněni z toho, že: „od přesně nezjištěné doby ve vegetačním období roku 2002 společně …pěstovali rostliny konopí setého (Cannabis sativa), a to v nejméně větším rozsahu“, v čemž bylo spatřováno spolupachatelství (§ 9 odst. 2 tr. zák.) trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle „§ 188 odst. 1, odst. 2 písm. a)“ tr. zák.“.Ve vztahu k tomuto skutku byl v odůvodnění usnesení uveden pouze strohý odkaz na výslech obviněných a na „další materiály“, čímž měl být „dostatečně odůvodněn závěr, že došlo ke spáchání výše uvedeného trestného činu.“
b) Podle protokolu o domovní prohlídce ze dne 6. 9. 2002, ČVS: ORHK 1443/2002 (č.l.
c) Podle policejního znaleckého posudku z oboru chemie ze dne 8. 10. 2002, č. j. PVC- 5073/KT-2002 (č.l.
d) Podle protokolů o výslechu podezřelých (č. l.
e) Na č.l. 374 soudního spisu je založena obžaloba Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. Zt 1032/2002-244, podle níž stěžovatelé: „od přesně nezjištěné doby roku 2002 do 6. 9. 2002 [v nemovitosti vlastněné stěžovatelkou, kterou společně obývali] vypěstovali 499 ks rostlin Cannabis sativa – konopí setého, z něhož bylo možno získat nejméně
f) Dne 20. 6. 2005 vydal Okresní soud v Hradci Králové rozsudek č. j. 5 T 117/2004-501, kterým stěžovatele uznal vinným jednáním popsaným obžalobě (shodně kvalifikovaným). Stěžovatelce soud uložil trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, kterýžto podmíněně odložil na zkušební dobu tří let, za současného uložení dohledu. Soud stěžovatelce uložil i trest všech propadnutí věcí uvedených v protokolu o domovní prohlídce. Stěžovateli byl uložen dvouletý trest odnětí svobody, kterýžto byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let, za současného vyslovení dohledu, který opět nebyl nijak specifikován.
g) Podle odůvodnění soud při závěru o vině vyšel z mj. z toho, že stěžovatel v přípravném řízení vypověděl, že předmětné rostliny částečně vysévala stěžovatelka (str.
h) Proti rozsudku okresního soudu podali stěžovatelé odvolání argumentující obdobně jako v ústavní stížnosti (vadná právní kvalifikace, nepoužitelnost prvotní výpovědi stěžovatele, nevěrohodnost výpovědí učiněných policisty dvě léta po události, nejasné vymezení skutkové věty, zaměnění pěstování s výrobou). Obžaloba odvolání nepodala.
i) Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. 10 To 374/2005 odvolání zamítl. Uvedl, že stěžovatelům bylo od počátku trestního stíhaní na základě usnesení o zahájení trestního stíhání známo, za jaké jednání a z jakých důvodů jsou stíháni (str. 3 odst. 3). Námitku přechodné nezpůsobilosti stěžovatele činit relevantní úkony (z důvodu opilosti) označil soud za vypořádanou. Věc podle krajského soudu nebyla složitá (str. 4 odst. 2), neboť stěžovatelé byli v roce 1998 týmiž soudy pravomocně odsouzeni (sp. zn. 20 T 39/97) za obdobné trestné činy, a: „bylo jim vysvětleno, že pěstování konopí setého je výrobou omamné látky … přes toto předchozí [zahlazené] odsouzení …obžalovaní …stejnou trestnou činnost opakovali “. K tomuto odsouzení bylo třeba podle soudu přihlížet z hlediska hodnocení osobnosti stěžovatelů a naplnění subjektivní stránky jednání. Užitím výpovědí z přípravného řízení (stěžovatele a policistů) trestní řád obcházen nebyl, neboť stěžovatelé vypovídali dobrovolně a policie byla na pozemek pozvána.
j) Proti tomuto usnesení podali stěžovatelé dovolání, v nichž uplatnili svou setrvalou argumentaci (mj. i usnesením NS sp. zn. 5 Tdo 1238/2003 diferencujícím mezi výrobou a pěstováním). Státní zástupkyně ve vyjádření k dovolání navrhla vyhovění a konstatovala, že pěstování konopí setého je opatřením předmětu k nedovolené výrobě s tím, že prokázaná činnost stěžovatelů splňuje znaky ust. § 187a odst. 1, 2 tr. zák., jež je pro stěžovatele příznivější.
k) Nejvyšší soud usnesením ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 3 Tdo 687/2006, usnesení krajského soudu zrušil a nařídil krajskému soudu nové projednání odvolání s tím, že pěstování předmětných rostlin je nejvýše přípravou či pokusem výroby omamné látky. Soud prvního stupně podle Nejvyššího soudu (str. 8 dole cit. usnesení) blíže neuvedl, jaká konkrétní činnost nad rámec pěstování konopí byla stěžovatelům prokázána, aby bylo jasné, jak došlo k naplnění zákonného znaku vyrobí. Nejvyšší soud odmítl předjímat právní kvalifikace jednání zjištěného na základě doplnění dokazování (str. 10 uprostřed) a upozornil na nutnost respektovat zákaz reformationis in peius (v intencích svého usnesení sp. zn. 11 Tdo 1158/2005).
l) Ze zprávy o veřejném zasedání konaném u Krajského soudu v Hradci Králové dne 14. 11. 2006 vyplývá, že jednání, v rámci něhož byla znovu projednána odvolání stěžovatelů se konalo od 13:00 hod do 14:25 a soud doplnění dokazování provedl tak, že znova přečetl protokol o domovní prohlídce (bod b)) a předložil její fotodokumentaci, přečetl znalecký posudek z oboru chemie (viz bod c)) a konstatoval časové a formální údaje týkající se prvotního výslechu stěžovatelů v postavení podezřelých. Stěžovatel namítal neúčinnost své prvotní výpovědi, stěžovatelka mj. namítala, že ohledně sušené drti stíhána není a upozornila. že v nemovitosti měla konopí vrácené po domovní prohlídce provedené v roce 1997.
m) Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 10 To 291/2006, zrušil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové (viz výše bod f)) a nově shledal stěžovatele vinným jednáním popsaným v obžalobě (viz výše bod e)), k němuž dodal slova: „část rostlin dále zpracovávali sklízením, sušením a odtrháváním listů a květů do stavu způsobilého ke spotřebě (marihuana), čímž získali nejméně
n) V odůvodnění rozsudku krajský soud zopakoval, že stěžovatelé od počátku věděli, pro jaké jednání a z jakých důvodů jsou stíháni (str. 6 odst. 2 cit. rozsudku), kdy neměl žádné pochybnosti o zákonnosti domovní prohlídky (str. 7 odst. 1 dole), pročež nebylo nutno provádět důkaz videozáznamem. Okresnímu soudu pouze vytkl (str. 7 odst. 2), že nevěnoval patřičnou pozornost skutečnosti, že stěžovatelé předmětné rostliny také upravovali: „byť z kontextu napadeného rozsudku vyplývá, že i tato skutečnost byla považována za jednoznačnou.“ Krajský soud připomněl předchozí odsouzení stěžovatelů (str. 8 odst. 1). Doplněný popis skutku byl dle soudu podložen protokoly o ohledání místa činu a o domovní prohlídce a znaleckými posudky, z nichž plyne vědomé a cílené pěstování za účelem dalšího zpracování a spotřeby (str. 8 dole a 9 odst. 2), kdy teprve úprava rostlin do stavu způsobilého užívání byla výrobou omamné látky (str. 9 uprostřed). Soud připustil menší společenskou nebezpečnost stíhaného jednání (šlo o marihuanu, nebyla šířena atd.), ale i tak byl zasažen objekt trestného činu, který má abstraktní povahu.
o) Soud ze zprávy probační a mediační služby konstatoval, že v mezidobí byl vykonáván uložený dohled. Z těchto zpráv založených na č.l.
p) Tento rozsudek opět napadli stěžovatelé dovoláními, kdy stěžovatelka mj. upozornila nezákonnost domovní prohlídky, která proběhla v době jejího zadržení, avšak bez přítomnosti stěžovatelčina obhájce, který mohl námitkami ovlivnit průběh prohlídky a namítla, že druhá část skutku, která byla do skutku vložena v rozporu se zákazem reformationis in peius, nebyla obsahem rozsudku okresního soudu. Fakt, že nedošlo ke zpracování rostlin by měl být patrný z videozáznamu z domovní prohlídky, který, ač je občas vysílán v celostátních televizích, nebyl stěžovatelům předložen. S dovoláními se znova ztotožnila i státní zástupkyně, která upozornila, na porušení ústavních práv stěžovatelů, v důsledku nerespektování zásady vyjádřené v ust. § 2 odst. 8 tr. ř., neboť s ohledem na ust. § 220 odst. 1 tr. ř. skutek, pro který mohlo být proti stěžovatelům vedeno trestní stíhání, nebylo možno posoudit jako dokonaný trestný čin dle ust. 187 odst. 1 tr. zák. Mělo-li být toto ustanovení aplikováno, pak bylo třeba prokázat, jaký úmysl měli stěžovatelé, tj. jak chtěli s rostlinami naložit, kdy nalezená drť by sama nedokládala naplnění ust. § 187 tr. zák. Státní zástupkyně se neztotožnila s námitkou účelovosti domovní prohlídky, neboť ta byla provedena jako neodkladný úkon.
q) Nejvyšší soud usnesením ze dne 19. 9. 2007, sp. zn. 3 Tdo 575/2007, dovolání stěžovatelů odmítl, neboť nebyla porušena ani zásada obžalovací, ani zásada totožnosti skutku (R 45/1973-I Rt a R 64/1973 Rt). Ze skutkového stavu vyplynulo, že stěžovatelé část konopí setého sklidili a upravili do stavu způsobilého spotřebě, což však bylo kvalifikováno jen podle ust. § 187 odst. 1 tr. zák, což je pro stěžovatele příznivější. Námitkou nezákonnosti domovní prohlídky se soud nezabýval (str. 8 odst. 2 cit. usn.), neboť se netýkala řízení, které bylo vedeno odvolacím soudem.
r) Usneseními ze dne 26. 11. 2007, č. j. 5 T 117/2004-
s) Ústavní soud vyžádal i spis Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 20 T 39/97, z něhož zjistil, že stěžovatelé byli od 16. 4. 1997 stíháni (č.l.
7. Podle ust. § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud se souhlasem účastníků upustit od ústního jednání, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Účastníci souhlas poskytli a od ústního jednání bylo upuštěno.
III.
8. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
9. Stěžovatelé především namítali, že Nejvyšší soud sice nejprve dospěl k závěru, že popis jednání, zformulovaný na základě shromážděných důkazů, neodpovídá užité právní kvalifikaci, avšak následně již žádné vady neshledal, ačkoli odvolací soud jeho pokyn nesplnil, resp. splnil jej formálně. Ústavní soud v minulosti konstatoval ústavní nepřípustnost (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR, čl.
10. Omezení nařizovací pravomoci má svůj původ a účel v principech spravedlivého procesu a proto nemůže vést k situaci, kdy vyšší soud rezignuje na faktické promítnutí jeho právního názoru do rozhodnutí nižšího soudu, neboť taková situace principy spravedlivého procesu porušuje. Soud nesmí připustit, aby jeho rozhodnutí nemělo reálný dopad na právní situaci subjektů práva, neboť by ignoroval očekávání, které účastníci legitimně adresují soudům právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR).
11. Tyto principy platí i v trestním řízení „Ustanovení čl. 8 odst. 2 …vytváří prostor a současně stanoví hranice pro omezení osobní svobody. Pokud orgány činné v trestním řízení tento zákonem (trestním řádem) vymezený legitimní prostor překročí …porušují z ústavněprávního hlediska základní právo stěžovatele garantované čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod“ (srov. nález sp. zn. I. ÚS 553/05 ze dne 20. 9. 2006 - N 167/42 SbNU 407 či nález sp. zn. IV. ÚS 137/05 ze dne 22. 3. 2006 - N 66/40 SbNU 657). Čl. 8 odst. 2 věta prvá Listiny představuje ochranu i proti eventuální libovůli některého z článků moci soudní (srov. bod 8 nálezu I. ÚS 910/07 ze dne 23. 9. 2008). Pro úplnost nutno připomenout, že do práva garantovaného čl. 8 odst. 1 Listiny lze zasáhnout v řízení, které skončilo rozhodnutím o podmíněném odložení trestu odnětí svobody, již jen proto, že: „zužuje prostor pro svobodné chování odsouzeného v průběhu plynutí doby podmíněného odkladu výkonu trestu odnětí svobody.“ (srov. body
IV.
12. Výše naznačené principy plně dopadají i na nyní projednávanou věc. Stěžovatelé byli nejprve pravomocně odsouzeni za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů (§ 187 odst. 1,
13. Krajský soud neprovedl žádné důkazy, které by předtím již nebyly provedeny okresním soudem (viz výše bod
14. Ani naplnění materiálního znaku jednání nebylo přesvědčivě odůvodněno. (Krajský soud užil rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 280/2005 - R 1/2006 SbRt, kde je směřování k výrobě průkazné a které se týká nebezpečného pervitinu). Hranice trestnosti vyjádřená materiálním znakem nesmí být tak nízká, aby díky počtu jednání, jež jsou při daném nastavení prahu trestnosti trestná, nebylo trestní stíhání té které osoby věcí náhody či spíše arbitrální selektivity (libovůle), spíše než systematického potírání trestných jednání. Taková aplikace práva odporuje proporcionalitě trestní represe (čl. 1 odst.
15. Má-li být soudní rozhodnutí považováno za souladné s článkem 39 Listiny, podle něhož: „Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest … lze za jeho spáchání uložit“, pak je třeba prokázat naplnění všech znaků trestného činu, přičemž z článku 40 odst. 2 Listiny plyne požadavek, aby závěr o naplnění znaků trestného činu byl postaven mimo důvodnou pochybnost (k výkladu čl. 39 Listiny srov. např. bod 37 nálezu sp. zn. IV. ÚS 38/06 ze dne 19. 6. 2006 - N 124/41 SbNU 539). Závěr o naplnění jednotlivých znaků skutkové podstaty nemůže být opřen o argumentaci, která by se blížila konstatování údajné notoriety, nýbrž musí předestřít logické vysvětlení propojující konkrétní důkaz či důkazy se závěrem o naplnění znaku té které skutkové podstaty (část VI. nálezu sp. zn. IV. ÚS 37/03 ze dne 17. 6. 2004 - N 81/33 SbNU 285 či II. ÚS 460/04 ze dne 27. 9. 2005 - N 185/38 SbNU 489). Z ústavních nároků nelze slevovat u žádného trestného činu, včetně drogové kriminality, což Ústavní soud konstatoval např. v nálezu sp. zn. II. ÚS 205/03 ze dne 11. 5. 2005 (N 102/37 SbNU 371 - nálezu byl vydán v řízení, v němž Nejvyšší soud rozhodoval rozhodnutím sp. zn. 5 Tdo 115/2003, na než poukázal Nejvyšší soud - viz výše bod 5)). Ústavní soud konstatuje, že Krajský soud v Hradci Králové porušil právo stěžovatelů garantované čl. 8 odst. 1 Listiny.
V.
16. Nejvyšší soud při svém druhém rozhodováním tento postup krajského soudu aproboval. Konstatoval, že ze skutkového stavu vyplynulo, že stěžovatelé část konopí setého sklidili a upravili do stavu způsobilého spotřebě. Z napadeného usnesení Nejvyššího soudu nelze zjistit, o jaké důkazy je tento závěr opřen. Krajský soud neprokazoval, jaké bylo účelové užití nalezené drti, kteréžto zjištění má zásadní vliv na závěr o naplnění subjektivní a materiální stránky stíhaného jednání. Nejvyšší soud tak pokračoval v zásazích do týchž základních práv, do nichž předtím zasáhl krajský soud, čemuž se mohl vyhnout, pokud by se řádně zabýval námitkou porušení zákazu reformationis in peius. Krajský soud rozšířil popis stíhaného jednání nad rámec obžaloby a usnesení o zahájení trestního stíhání, nešlo o pouhé upřesnění. Nalezená zelená drť hrála v předchozím řízení zcela okrajovou roli, neboť okresní a krajský soud před kasačním zásahem dovolacího soudu považovaly za podstatu trestného jednání stěžovatelů vypěstování rostlin konopí setého, k němuž mělo dojít v roce 2002. „Soud porušuje zásadu presumpce neviny, pokud …‚doplňuje’ dosavadní skutková zjištění pouhou úvahou, kterou jednoznačně neopřel o důkaz zformovaný v průběhu procesu vlivem působení obou procesních stran, z jehož povahy by (i přes změnu právního posouzení) plynulo, že je způsobilý zároveň prokázat i nově konstruované právní posouzení.“ (nález sp. zn. IV. ÚS 343/04 ze dne 14. 3. 2005 - N 55/36 SbNU 581; v těchto intencích je možno aplikovat právní názor obsažený v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1158/2005 - viz výše bod 5)).
17. Veškeré předchozí důkazní řízení bylo zaměřeno k otázce pěstování předmětných rostlin, které však po kasačním zásahu nebylo možno ztotožnit s výrobou omamné látky. Též obhajoba byla směrována vůči takto formulovanému skutku. Obecné soudy zcela pominuly, že nové právní posouzení aplikují na skutkový základ, který byl procesně zformován odlišným právním posouzením, čímž porušily Listinu, protože v takové situaci se musí soud: „vypořádat s tím, zda není nové právní posouzení v nějakém ohledu založeno na úvaze, která by neobstála vůči námitce či důkaznímu návrhu obhajoby či obžaloby.“ (IV. ÚS 343/04). Tento postup vedle kolize s čl. 40 odst. 2 Listiny porušuje i čl. 37. odst. 3 Listiny. „Péče o dokonalost popisu skutku náleží aktivitě obžaloby, nikoli aktivitě soudu, který se odstraňováním takové vady podílí na prokazování viny obviněného, což rozhodně nelze chápat jako nestranné rozhodování o vině či nevině“ (nález sp. zn. I. ÚS 670/05 ze dne 24. 4. 2006 - N 88/41 SbNU 127). Zásada rovnosti stran nepochybně patří mezi esenciální náležitosti spravedlivého procesu (nález sp. zn. IV. ÚS 343/04 ze dne 14. 3. 2005 - srov. např. in Knapp, V., Teorie práva, Praha, C. H., Beck, str. 217: „základní zásadou jakéhokoli soudního řízení, tj. i trestního, v němž stranami jsou státní zástupce a obžalovaný, je rovnost stran řízení"). Ústavní deficit trestního práva byl odstraněn a do trestního řádu důsledněji promítnut článek 37 odst. 3 Listiny garantující rovné postavení obžaloby a obhajoby. Soud nesmí svým postupem zavdat pochybnost o rovném přístupu jak k obžalobě, tak obhajobě a popřípadě musí přímo aplikovat Listinu (bod 19 nálezu sp. zn. I. ÚS 608/06 ze dne 29. 4. 2008). Nejvyšší soud v rozporu s příkazy Listiny tento postup krajského soudu aproboval.
18. Státní zástupkyně v řízeních před Nejvyšším soudem opakovaně poukázala na vadnou právní kvalifikaci stíhaného jednání (viz bod 6 j) a p) in fine). Postup Nejvyššího soudu je obtížně pochopitelný. Pokud Nejvyšší soud tímto způsobem ignoruje roli státního zástupce a funkci obžaloby, pravidelně se vystavuje nebezpečí, že sám svým rozhodnutím poruší některou součást práva na spravedlivý proces (čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2, či čl. 40 odst. 2 Listiny – srov. nálezy sp. zn. IV. ÚS 227/05 ze dne 31. 7. 2006 - N 144/42 SbNU 161 či sp. zn. I. ÚS 553/05 ze dne 20. 9. 2006 - N 167/42 SbNU 407). Z čl. 8 odst. 2 Listiny věta první přímo vyplývá povinnost soudu dbát na to, aby eventuálně upravovaný popis stíhaného jednání neomezoval právo na řádnou obhajobu (srov. i čl. 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, č. 209/1992 Sb., zejména slova podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu srov. i čl. 14 odst. 3 písm. a) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, č. 120/1976 Sb.).
19. Z upuštění od aplikace ust. § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. Nejvyšší soud dovodil, že takové posouzení je pro stěžovatele jednoznačně příznivější, ačkoli krajský soud stěžovatelům udělil prakticky stejně dlouhé tresty, neboť k uložené výměře podmíněně odloženého trestu odnětí svobody je třeba připočíst část vykonaného předchozího podmíněného odsouzení (srov. body
20. Nejvyšší soud nerespektováním omezení vyplývajících z čl. 8 odst. 2 Listiny a zejména tím, že netrval na důsledném uplatnění svého předchozího právního názoru, porušil základní právo stěžovatelů zaručujících jejich osobní svobodu (čl. 8 odst. 1 Listiny).
21. Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a podle ust. § 82 odst. 3 písm. a) cit. zákona zrušil napadená rozhodnutí.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat (§ 54 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 18. listopadu 2008
Stanislav Balík
předseda senátu
zdroj: Ústavní soud ČR
—————