ÚS se obrátil na ministra spravedlnosti ve věci řízení o vazbě
Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku (ESLP) rozhodl dne 4. prosince 2008 ve věci Karel Husák proti České republice. Podle jeho soudců porušily v předchozím řízení české soudy Úmluvu o ochraně základních lidských práv a svobod tím, že při rozhodování o žádosti o propuštění z vazby neumožnily stěžovateli, aby byl slyšen před soudem. Jednou z kritizovaných institucí byl i Ústavní soud, který ve věci rovněž rozhodoval. Jeho předseda Pavel Rychetský se obrátil dopisem na ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, aby jej v této souvislosti informoval o vývoji judikatury Ústavního soudu. Zároveň jej vyzval jménem pléna Ústavního soudu k legislativnímu řešení problematiky.
Stěžovatel byl vzat do vazby v červnu 2003. Byl slyšen soudcem, který rozhodl o jeho vzetí do vazby; v následných rozhodnutích o dalším trvání vazby však již vyslechnut nebyl. Stěžovatel tuto skutečnost označil za protiústavní a obrátil se na Ústavní soud, aby sporná rozhodnutí zrušil. Ústavní soud jeho stížnost odmítl rozhodnutím sp. zn. III. ÚS 544/03 ze dne 19. února 2004 jako zjevně neopodstatněnou.
Evropský soud pro lidská práva, na nějž se stěžovatel obrátil dne 27. května 2004, uznal stížnost jako důvodnou. Podle jeho soudců sice nelze požadovat, aby obviněný byl slyšen při každém dalším posuzování zákonnosti vazby, v tomto případě však mezi rozhodnutím o vzetí do vazby a dalšími rozhodnutími o prodloužení vazby uplynula příliš dlouhá doba. Nebyl proto naplněn čl. 5 odst. 4 Úmluvy: „Každý, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo jiným způsobem, má právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně rozhodl o zákonnosti jeho zbavení svobody a nařídil propuštění, je-li zbavení svobody nezákonné.“ Rozhodnutí je dostupné v databázi HUDOC (https://www.echr.coe.int, Affaire Husák c. République Tchéque, žádost č. 19970/04, pouze ve francouzštině).
Plénum Ústavního soudu se po seznámení s rozhodnutím ESLP obrátilo prostřednictvím předsedy Pavla Rychetského na ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila. V dopise jej informovalo, že již krátce po rozhodnutí Ústavního soudu ve věci stěžovatele Karla Husáka změnil Ústavní soud judikaturu tak, že napříště je nutné slyšení obviněného před soudem předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 573/02 z 23. března 2004). Posléze tento vývoj judikatury Ústavní soud potvrdil nálezem pléna sp. zn. Pl. ÚS 45/04 z 22. března 2005, jímž zrušil ustanovení § 242 odst. 2 trestního řádu, které vylučovalo z neveřejného zasedání všechny s výjimkou soudců a zapisovatele, tedy i obviněného.
Kritika Evropského soudu pro lidská práva se tak opírala o rozhodovací praxi, kterou Ústavní soud sám, záhy po svém rozhodnutí o ústavní stížnosti stěžovatele Karla Husáka, změnil. Tím však nebyly nedostatky českého trestního řádu zcela odstraněny. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský v dopise ministra spravedlnosti upozornil, že problémy a rizika příliš častého a formálního slyšení při jakémkoliv typu vazebního řízení nejsou řešitelné cestou judikatury Ústavního soudu. Ve své roli negativního zákonodárce alespoň Ústavní soud zrušil uvedené ustanovení trestního řádu, čímž umožnil řádné předvolání obviněného ke slyšení. Nemůže již však nastavovat podmínky tak, aby soudy nebyly příliš častými a neplodnými slyšeními paralyzovány. Řešení nadále přetrvávajícího problému je zcela v rukou zákonodárce. Ústavní soud proto zopakoval svůj apel na urychlenou změnu legislativy, který poprvé přednesl již počátkem roku 2005 v odůvodnění zmíněného plenárního nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/04, který však dosud nebyl vyslyšen.
zdroj: Ústavní soud ČR
—————